A budeš vědět, jak se naučit další. I když ti dnes drnčí struny, bolí prsty a nestíháš přehazovat akordy. Reálné problémy ti ukážeme na reálném člověku. Když se do tří měsíců nenaučíš hrát, dostáváš peníze zpět.
Vypadá to snadně. Strejda u táboráku odehraje dvacet písniček za sebou, akordy přehazuje poslepu, u toho baví lidi a směje se.
Zato ty nedokážeš zmáčknout strunu tak, aby nedrnčela. Prsty se ti tam nevejdou a tlumíš vedlejší struny. Nevíš, jestli jsi na správném pražci a správné struně. Chceš pohnout prostředníčkem — pohne se ukazováček. Konečky prstů bolí tak, že po pár minutách musíš přestat.
A to je jenom levá ruka. Co má dělat pravá?
Pak otevřeš zpěvník. Nevíš, kdy přehodit akord. Nevíš, jak rychle má hrát pravá ruka, kdy nahoru, kdy dolů, a kam se do toho mají vejít slabiky textu. A k tomu všemu máš ještě zpívat.
A tak dojdeš k závěru: „Nemám na to. Asi nemám talent."
Problém není v tobě. Problém je v tom, že to sousto bylo moc velké. Je potřeba jít postupně:
Pár minut denně, pár dní po sobě. Pak se to spojí. A brzy se z toho, co dnes vypadá jako nepředstavitelná koordinace, stane jeden plynulý automatický pohyb.
Potřebuješ cvičit po malých krocích, ve správném pořadí a dostatečně dlouho na to, aby se každý pohyb dostal do ruky.
Vím to, protože jsem to zažil dvakrát. (Učil jsem se hrát na obě strany.)
Jedno video týdně. A dvacet minut hraní denně.
Na začátku týdne se podíváš na jednu lekci — za dvacet minut přesně víš, co máš celý týden dělat a proč. Pak každý den vezmeš kytaru do ruky na dvacet minut.
Naladíš si kytaru, naučíš se názvy strun a hlavně: přehazovat akordy — ideálně poslepu. Hned první týden dostaneš rytmus „Táta koupil slona“, se kterým budeš pracovat celý kurz.
Akordy na Tisíc mil a postup G–Em–Am–C–Am–D–G, který se naučíš přehazovat plynule. A začíná zpěv — nejdřív na jediném tónu, ať víš, kam se hlas opře.
Rytmus „bum bum c caka caka bum c“: pravá ruka dává úder na každou dobu, levá se přidává na „c“ a „ka“. K tomu akordy k písni Drobná paralela.
Očůraný C, dospělácký C a ošulený F — varianty, které se hrají snáz než ty z učebnice a připraví tě na skutečné F. K tomu píseň Kdyby tady byla taková panenka.
Panenku poprvé složíš celou — sloka i refrén dohromady, se zpěvem, dva různé rytmy za sebou. A vezmeš do ruky trsátko.
BUM CAKA a BUM CAKA CAKA — dva doprovody, které pokryjí většinu zpěvníku. Piluje se na Drobné paralele, hlavně místa, kde se zpěv a rytmus rozcházejí.
Barré akord F dur — kde má být palec, jak tisknout ukazováčkem, proč se trénuje uprostřed hmatníku. K tomu Hlídač krav a Bláznova ukolébavka a detailní rozbor zpěvu: kde se slabiky předsazují a kde zpěv začíná až na druhý úder.
Kryl a jeho Anděl — kde se zpívá vysoko, kde nízko a jak to trefit. Poslední nové akordy, rytmus na čtyři a basová struna palcem.
Přístup ke všem lekcím máš napořád. Když jeden týden vynecháš, nic ti neuteče — navážeš, až budeš chtít.
Dostala kytaru od manžela a trápila se s bolestí prstů. Nezněly jí akordy. Nevěděla, kdy je měnit, nedokázala je přehodit všemi prsty naráz. Nedokázala do toho napasovat zpěv.
Po měsíci zveřejnila svou plynulou verzi písničky Tisíc mil.
Myslel si, že mu bude stačit pár videí na YouTube. Nestačilo. Nevěděl, jak rychle má hýbat pravou rukou. Neuměl umáčknout akord G, neuměl plynule přehodit mezi C a D.
Pochopil, jak akordy, pravá ruka a slabiky navazují. A dokázal plynule zahrát první písničku.
Za rok natočil svou první vlastní písničku — Dovolená.
Petra a Marcel nejsou výjimky.
V Revolučním kytarovém kurzu se naučíš hrát společně se mnou a se skutečnou začátečnicí.
Když jsme začínali, neuměla vůbec nic — nikdy předtím kytaru v ruce nedržela.
Dva měsíce jsem ji učil hrát a celou tu dobu jsme to natáčeli. Z těch natáčení vznikl celý Revoluční kytarový kurz.
A nechal jsem tam i místa, kde jí to nešlo. Kde drnčely struny. Kde akord nepřehodila včas a musela začít znovu. Většina kurzů tohle vystřihne — protože to nevypadá dobře. Jenže právě tohle jsou místa, na kterých se zasekneš i ty.
Nedíváš se tedy na lektora, který má všechno v prstech dvacet let a předvádí ti to zpomaleně. Díváš se na člověka, který dělá stejné chyby jako ty — a na to, jak jsem ho z každé z nich dostal ven.
Na konci těch dvou měsíců Míša zahrála a zazpívala celou písničku — Tisíc mil. Od nuly, za dva měsíce. Tu samou cestu projdeš v kurzu s ní.
Ano, prsty zpočátku na struny opravdu nepasují. Bolí to, tlumíš okolní struny. Proměna prstů trvá kolem měsíce a povede se každému.
Zpěv je až poslední krok a jde o rytmus, ne o hlas. Učíš se dostat slabiky textu tam, kam patří. A hrát můžeš i bez zpívání — písnička zní jako písnička i tak.
Marcel začal po padesátce a za rok natočil vlastní písničku. Prsty se přizpůsobí v každém věku, jen to chce vydržet ten první měsíc.
Stačí akustická kytara, kterou máš doma. Nemusí být drahá. Jediné, na čem opravdu záleží, je aby struny nebyly moc vysoko nad hmatníkem — s tím ti v kurzu poradím.
Rytmus se v kurzu neřeší jako talent, ale jako pohyb pravé ruky, který se naučíš stejně jako akord. Dostaneš ho rozepsaný na slabiky — „bum bum c caka caka bum c“ — takže ho nemusíš cítit, stačí ho odříkat.
Když občas vynecháš, nevadí. Přístup máš napořád, takže se vracíš, kdy chceš.
Ne. Všech osm lekcí máš i bez něj. Skupina je místo, kde můžeš ukázat, jak ti to jde, a dostat na to zpětnou vazbu — je to bonus navíc, ne podmínka.
Přijde ti e-mail s přihlašovacími údaji a přístup máš okamžitě. První lekci můžeš pustit tentýž večer.
Revoluční kytarový kurz je online. Dostáváš k němu přístup na doživotí.
Nemusíš nikam jezdit, nikde být v daný čas a učíš se doma, když to vyhovuje tobě.
Dostáváš tři měsíce času naučit se hrát. Takovou nabídku jinde nedostaneš.
Nechci po tobě žádné důkazy o tom, kolik hodin jsi u kytary strávil. Jen ať jsi tomu dal šanci.
Buď si splníš sen, který nosíš v hlavě roky, nebo tě to nebude stát ani korunu.
Čas uteče tak jako tak. Otázka je jen, jestli díky němu budeš hrát.
Jde o to, aby ses stal člověkem, který dokáže vytvořit večer, na který ostatní vzpomínají. Kvůli kterému lidi rádi přijedou na chatu, na vodu, k ohni.